Dobrý lektor by o sobě měl umět zdravě pochybovat, a přitom si být sebou zdravě jistý. Rozhovor EPALE s Petrou Šimkovou

Petra Šimková

Petra Šimková je koučka a lektorka manažerských, prezentačních, lektorských dovedností a osobní efektivity. Na poli vzdělávání dospělých se pohybuje od roku 2002. Vystudovala obor pedagogika se specializaci didaktika pedagogiky na FF UK. Zkušenosti, které nabrala jako manažerka vzdělávacích projektů ve firmách, zužitkovává jako lektorka na volné noze, na které „stojí“ od roku 2007.

 

Na úvod jistě nečekaná otázka. Které kurzy u Vás v poslední době nejvíce „frčí“?

Před zhruba sedmi až devíti lety jsem měla období, kdy jsem velmi často trénovala prezentační dovednosti a vystupování před publikem. Toto téma je moje lektorská srdcovka také třeba proto, že sezónně už pětadvacet let moderuji plesy, nejčastěji v Lucerně. Jenže, jak jsem toto téma často školila, někdy i několikrát v týdnu, zjistila jsem, že mě přestává těšit. Zkrátka, všeho moc škodí. Nakonec jsem byla ráda, že se tehdy situace změnila a já se mohla věnovat více i jiným tématům.

Poté se poptávka po prezentačních dovednostech snížila a místo toho poměrně skokově narostla potřeba témat pro nové manažery. Ekonomice se dařilo, firmy se rozrůstaly a řada lidí se stala manažery takřka přes noc. Často ale neuměli řešit situace, které s novou pozicí přicházely.

V posledních covidových měsících u mě „frčí“ prezentační a lektorské dovednosti v online prostředí. Myslela jsem si, že spousta lidí se za poslední rok naučila, jak si poradit s online prostředím v prezentacích i na školeních. Podle zvýšené poptávky po seminářích s touto tématikou to ale vypadá na pravý pak. Při těchto seminářích zužitkovávám své dovednosti z „živého“ světa prezentací a moderování plesů i společenských akcí a kombinuji je s onlinovými tipy a vychytávkami. Nicméně i já se pořád učím a vždy, když něco zajímavého objevím, ihned to vyzkouším, abych si ověřila, zda mi nová informace v mé práci pomůže nebo spíše zkomplikuje život. Mám totiž ráda jednoduchost a jak říkám: „Na složitosti je vždy dost času.“

 

Které z těchto kurzů máte Vy osobně nejraději? Nebo jsou to jiná než nejčastější témata?

Nechci, aby to znělo jako klišé, mám ráda všechna témata, protože mám vždy radost, když po skončení tréninku účastníci odcházejí s tím, že si jsou vědomi, co mohou dělat lépe a také vědí, jak na to. To je pro mě vždy největší odměna a nová energie do další práce.

Ale samozřejmě jsou témata – kurzy, které mám raději. Jsou to ty, kdy člověk pracuje sám se sebou a svojí hlavou. I přes to, že jsou tato témata často klíčem k úspěchu v různých oblastech našeho profesního i soukromého života, není po nich poptávka tak vysoká. Je to s podivem, ale firmy je často považují za nedůležité. Pokud si ale uděláme pořádek sami v sobě, jsme mnohem vyrovnanější, a to se pak kladně promítá do našeho chování a veškerých našich činností, tedy i pracovních. Mám takové svoje rčení: „Všechno je v hlavě“, a tak se nedám a „na tajňačku“ propašuji pár takových témat do téměř všech svých seminářů.

Na webu máte také uvedeno, že učíte téma „energy management“. Co se ti pod tím můžeme představit?

Energy management je nadstavba k time managementu. Naplánovat si úkoly dnes umí kdekdo podle různých rad a systémů. Ale určitě se vám někdy stalo, že ačkoliv jste si pro dané činnosti udělal čas, chyběla vám pro jejich vykonání energie. A právě o tom je energy management. Je to bližší poznání, jak funguje naše vnitřní energie, kdy je např. vhodný čas pro kreativní úkoly, kdy pro analytické, jak funguje naše mysl z hlediska soustředění, jak a kdy odpočívat a jak využít vlastního denního rytmu, abychom byli efektivní, plní energie a nakonec se sebou spokojení.

Petra Šimková

 

Zmínila jste, že učíte prezentovat online. Ale jak jste Vy osobně zvládla přechod do online prostředí?

Pro mě to byl křest ohněm a jen díky trpělivému a chápavému klientovi (a vnitřnímu nastavení, že to přece musím dát) jsem to nakonec zvládla. Můj úplně první online seminář byl pro skupinu dvanácti obchodníků, z nichž jsem většinu naštěstí znala z minulosti. Připravila jsem si různé interaktivní aplikace, které jsem v té době měla možnost poznat. Po začátku semináře mě nejprve začal zlobil zvuk, pak připojení k internetu, a nakonec mi z ničeho nic „klekl“ spolehlivý notebook a nešlo s ním nic udělat. Celkem hororová situace, když na IT jsem u nás doma nejzkušenější já… 🙂 Nakonec jsem po několika telefonátech dala vše do kupy, internetové připojení nastavila přes mobil a po půl hodině jsme mohli pokračovat dál. Zbytek semináře se nesl v duchu lehké nervozity, kterou na mě samozřejmě všichni poznali.

Týden na to jsem měla ještě jeden seminář pro stejnou firmu, ale jinou skupinu. Tentokrát jsem si připravila záložní řešení, lepší internet, a nakonec vše proběhlo na jedničku. Po čase jsem se od paní ředitelky dozvěděla, že zatímco jsem prožívala své hororové chvíle, obchodníci měli legraci z toho, že nejsou jediní, kdo má technické problémy.

 

Lze vůbec vše převést do „onlinu“?

Spousta seminářů ano a věřím, že velmi efektivně. Existuje ale pořád hodně témat, která si zaslouží osobní trénink se zpětnou vazbou. Stejně jako se nedá všechno naučit z knih a teoretických přednášek. Pak se musí člověk zvednout a začít ve svém životě získané znalosti praktikovat. Když nechce, aby to byla cesta metodou pokus-omyl, je dobré k tomu mít průvodce – lektora. Ten kromě tréninku a koučování také dokáže účastníka namotivovat a motivaci udržet, což je často největší kámen úrazu.

 

Letos jste pro EPALE vedla webinář na téma „Kde berou lektoři nápady?“. Otázka je tedy nasnadě: Kde?

To je velmi jednoduché – tam, kde je nejméně čekáte. Není žádné tajemství, že nápady k nám přicházejí třeba při řízení auta, chůzi, sportu, sprchování, v noci, před usnutím, po probuzení – u mě třeba při věšení ponožek a foukání vlasů. Tajemství tkví v tom, že pravá mozková hemisféra, která je zodpovědná za kreativitu, musí mít prostor pro realizaci. A to se stane pouze tehdy, pokud levou hemisféru zaměstnáte nějakou mechanickou činností (řízení, pohyb atp.), nebo ji uspíte (před usnutím, po probuzení).

 

Co by tedy lektor měl udělat, když chce svou výuku inovovat, vylepšit, zkrátka „dělat jinak“?

Být přesvědčený, že ji lze dělat jinak a že vždy se nějaká cesta najde. Mně osobně např. pomáhá jít nápadům a myšlenkám naproti. Osvědčila se mi třeba procházka, běhání nebo také povídání si s lidmi z podobné branže. Spolehnout se mohu i na literaturu.

 

A vůbec, jaký byl měl být podle Vašich 18letých zkušeností s výukou dospělých ideální lektor?

To je docela těžká otázka, když jsme každý originál. O pár charakteristikách jsem ale přesvědčená. Měl by:

  • umět o sobě zdravě pochybovat, a přitom si být sebou zdravě jistý,
  • být tolerantní myšlenkám a názorům druhých lidí,
  • brát lidi takové, jací jsou, a nesoudit je,
  • umět podat pomocnou ruku a zároveň účastníkům „přitopit pod kotlem“,
  • být připravený hledat cesty i tam, kde zatím žádné nevidí,
  • být schopen vykročit ze své komfortní zóny a zkoušet nové přístupy,
  • být dobrý psycholog a umět odhadnout, co na kterého člověka platí,
  • se stále vzdělávat a rozvíjet,
  • být schopen sebereflexe a poučit se z vlastních chyb,
  • jít příkladem druhým.
Petra Šimková

Se kterou největší perličkou jste se ve vzdělávání dospělých za svou kariéru setkala?

Těch bylo! Ale jednomu zážitku se dodnes směji, i když tehdy mi do smíchu nebylo ani trochu. Na kurzech komunikace ráda používám cvičení na parafrázování, při kterém účastníci mají zopakovat vlastními slovy názor, se kterým nesouhlasí. Cvičení nebývá jednoduché, a navíc k němu používám kontroverzní témata, abychom se co nejvíce přiblížili realitě. Většinou se u těchto cvičení zasmějeme, ale stalo se mi, že jedna z účastnic nepochopila, že se jedná pouze o cvičení a vložila do něj veškerou svou energii a emoce tak, jako by se jednalo o skutečnou situaci. Nejen, že nebyla schopná ani jednou parafrázovat opačný názor, ale po neúspěšných pokusech, které jsem jí nechtěla odpustit, se sebrala, doslova práskla dveřmi a celá rudá odešla z místnosti. Asi po deseti minutách se vrátila do učebny o něco klidnější, ale do konce semináře už nepromluvila ani slovo a bojkotovala všechny následné aktivity.

 

Jak bude podle Vás vypadat vzdělávání dospělých třeba za 10 let?

Myslím, že hlavní roli budou i nadále hrát lidé a jejich osobní kontakt. Role lektora zůstane ve vzdělávacím procesu i nadále nezastupitelná. Určitě se ale objeví nové metody a možnosti, které vzejdou z nových, zatím neznámých technologií a také ze zdokonalování stávajících technologií. Bude jen na nás, jaký jim dáme prostor.

Jsem přítel technologií a mám je ráda. Přesto si troufám říct, že jsou oblasti měkkých dovedností, které nás žádné technologie nenaučí. A právě tam se budeme moci, my lektoři, realizovat v prezenčních školení. Pevně ale doufám, že budeme schopni nakombinovat různé formy vzdělávání tak, aby bylo co nejvíce efektivní, a především splnilo svůj účel.

 

Co, či kdo je pro Vás profesní inspirací?

Ráda poslouchám a čtu Robina Sharmu. Před mnoha lety jsem od něj četla knihu Mnich, který prodal své ferrari. Líbila se mi natolik, že jsem přečetla i jeho další knihy a dodnes ho sleduji jako profesionála v oboru vzdělávání a osobního růstu. Jeho myšlenky mi pomáhají si zachovávat nadhled a soustředit se na podstatné a důležité věci. Vše má pro mě ještě jeden příjemný bonus – při čtení jeho knih a poslechu komentářů trénuji angličtinu. Inspiraci ale nacházím všude kolem sebe – pořád něco studuji, čtu, poslouchám a přemýšlím.

 

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Původní zdroj: https://epale.ec.europa.eu/cs/node/301086