Kvalitní kurz musí zkombinovat vhodný obsah a optimální délku. Rozhovor EPALE s Radkem Havelkou z ICT Pro

Radek Havelka se po více než 25 letech praxe v oboru IT služeb, HR outsourcingu, a především vzdělávání dospělých stará v současné době o komplexní chod vzdělávací společnosti ICT Pro z pozice jejího ředitele. Jeho dlouholeté zkušenosti, odborná erudice, široký záběr a entuziasmus mu umožňují pracovat jak v oblasti manažerské a obchodní, tak i v oblasti koncepční, metodické a lektorské. Je rovněž autorem řady studií a článků, nejen z oblasti vzdělávání.

 

Jste ředitelem vzdělávací společnosti ICT Pro, která je na trhu již téměř 30 let. Jak se za tu dobu změnil trh ICT vzdělávání?

Když pominu vývoj informačních technologií jako takových, svět se změnil nejen z hlediska lidského poznání, ale i z hlediska způsobu života. Díky automatizaci se prohlubuje nepřímá úměrnost mezi neustále se zvyšující aplikací moderních technologií v profesní praxi i v běžném životě a nutností komunikace člověka a stroje. Před dvaceti lety bylo zapotřebí mnohem většího know-how, kreativity i invence, aby člověk „rozchodil“ nějaké zařízení či ovládal počítačový program. Tomu odpovídalo i vzdělávání v oblasti IT. Nechci říct, že bylo určeno pouze „vyvoleným“, ale mám pocit, že šlo více do podstaty a principů daných technologií a rozvíjelo analytický způsob myšlení i uvažování v širších souvislostech. Nejnovější technologie jsou však koncipovány tak, aby do nich lidský faktor vstupoval, pokud možno, minimálně.

 

Stále jsou to kurzy MS Office, které nejvíce frčí?

Spolu s vývojem digitálních technologií se neustále mění i zájem o IT vzdělávání. Na jedné straně stojí velké množství zájemců o relativně povrchní informační a komunikační dovednosti, zejména v oblasti MS Office, a pak je poměrně úzká skupina odborníků, která vyžaduje expertní znalosti ze světa IT. Proto se i naše vzdělávací služby v oblasti ICT začaly asi před patnácti lety přesouvat od všeobecného vzdělávání davů, k poskytování vysoce odborných kurzů pro hrstku IT specialistů.

V posledních přibližně pěti letech se tato tendence mírně mění. Do praxe dnes totiž přicházejí lidé, kteří sice považují znalosti z oblasti IT za samozřejmost, ale u nichž se rovněž v reálné praxi ukazuje, že, i když je internet jejich druhé jméno, komunikace na sociálních sítích jejich denním chlebem a pohyb jejich palců na displeji chytrého telefonu připomíná šicí stroj, jejich praktické dovednosti a schopnosti uplatnění nabitých znalostí v praxi jsou však na bodu mrazu. Důsledkem toho jsou firmy nuceny doplňovat u svých zaměstnanců všeobecné vzdělání a napravovat trhliny běžného školství tím, že vzdělávají zaměstnance mnohem plošněji i v těch běžnějších IT dovednostech.

 

Jednoznačným trendem jsou nyní online kurzy doslova na vše možné. V IT si to představit umím, ale je možné přejít do online opravdu s každým tématem?

Online kurzy jsou teď kvůli totálnímu lockdownu jediná možnost se vzdělávat. Virtuální výuka má sice spoustu úskalí, ale lidově řečeno je to „lepší než nic“. Dokonce, když se dobře uchopí, může být i tato forma vzdělávání účinná.

U školení hard skills, kde jde především o předávání znalostí a nácvik určitých technických dovedností, je online školení poměrně úspěšným kompromisem. Pokud je k dispozici kvalitní výuková platforma a účastníci mají možnost si probíranou látku i prakticky vyzkoušet, není újma na kráse školení tak velká.

Pokud jde o soft skills, kde mají účastníci sdílet své problémy a následně být připraveni přijmout jiný pohled na věc a být motivováni ke změně, je nutné vybudovat mezi lektorem a účastníky i mezi účastníky navzájem vztah důvěry. To je pochopitelně mnohem obtížnější docílit virtuálně než fyzicky. Úspěch takového školení extrémně závisí na schopnostech a talentu školitele tuto formu vzdělávání zvládnout. Rozhodně to není práce pro každého.

 

Jak se tedy pozná kvalitní online kurz?

Především je třeba vycházet z toho, že lidská pozornost není neomezená. V širším slova smyslu jde o to, že čas, který je člověk schopen a ochoten věnovat virtuálnímu vzdělávání má značné limity. V praxi se ukazuje, že účinnější je rozdělit online kurzy na dvou až tříhodinové lekce, které mnohem snáze zapadnou do běžného harmonogramu účastníků než například dvoudenní vzdělávací akce. Navíc, když účastníci kurzu zažívají pocit úspěchu z absolvování jednotlivých dílčích vzdělávacích celků, dodává jim to chuť do další práce na svém rozvoji.

Pokud rozdělíme výuku určitého uceleného tématu na smysluplné dílčí etapy a zachováme mezi nimi dostatečné časové rozestupy, podpoříme tím u účastníků aktivitu a vytvoříme úrodnou půdu pro naplňování lidské potřeby zkoumání a objevování. Kromě toho tím dosáhneme i hlubšího pochopení, lepšího zapamatování, důkladnějšího procvičení a také praktického zvládnutí dovedností a aplikace nabytých kompetencí v praxi.

Vytváření krátkých modulů též umožňuje nabízet je flexibilně jako nezávislé výukové programy, které mohou stát i samostatně, čímž se zlepší zacílení produktu na konkrétního zájemce.

 

Jaký by naopak online kurz rozhodně být neměl?

Jednou z největších výzev u koncepce kvalitního online kurzu je skloubení vhodného obsahu a optimální délky. Pokud délka školení překročí určitou ideální mez, můžeme očekávat výrazný pokles pozornosti a sebekázně. Navíc pozornost má kromě času i další nepřátele. Mnoho lidí má totiž tendenci dělat více věcí najednou a během virtuálního kurzu vaří, konejší dítě, cvičí aerobik, a ještě občas podrbou psa. Těžko pak mohou vnímat výuku stejně intenzivně, jako na klasickém prezenčním školení.

Musíme si uvědomit, že tak jako není online vzdělávání vhodné pro každého, tak ani každý obsah se pro online vzdělávání nehodí. Virtuální výukové prostředí nemusí být například nejúčinnějším způsobem, jak někoho naučit sestavit nebo používat komplikovaný stroj.Největším problémem online výuky je dle mého názoru absence přímého osobního kontaktu. Virtuální vzdělávání velmi často nenabízí dostatečný mezilidský kontakt, který je naopak u tradičních forem výuky schopen vytvářet příležitosti pro budování týmu, hraní rolí, brainstorming nebo diskuzi.

 

Na webu se pyšníte kvalitním lektorským týmem a v popisu akcentujete odborné znalosti a dovednosti. Neměl by dobrý IT lektor disponovat i lektorskými dovednostmi?

Samozřejmě, že dobrý lektor v oblasti IT musí disponovat i lektorskými dovednostmi. Jak u soft skills, tak i u IT vždy dbáme na to, aby profesionalita lektorů garantovala vysokou kvalitu tréninku, tj. adekvátní odbornou úroveň, vyváženost teorie a praxe, vhodnou volbu vzdělávacích metod, rozumnou míru interaktivity a spojení s praxí a realitou.

Zásadním faktorem v roli lektora je jeho osobnost. Přestože u školení IT jde často o vysoce odborný technický výklad, obsahující spíše jasná data, postupy a fakta než postoje, názory a emoce, ani sebelepší odborník nedokáže adekvátně svoje znalosti a zkušenosti předat, pokud jeho osobnost neodpovídá kompetencím lektora.

Pokud je například lektor silný extravert a neumí s tímto rysem osobnosti správně nakládat, může se stát, že účastníci jsou sice zaujatí jeho šarmem, humorem i osobitým přístupem, ale po ukončení vzdělávací akce si nemusí ani vybavit, o čem vlastně školení bylo. V kontrastu s tím, nezapomenutelným pro posluchače se často stává lektor hluboce introvertní, který však zároveň nemá ostych vystupovat před lidmi a který díky své vnímavosti a solidárnosti umí navázat s posluchači osobní vztah na bázi altruizmu. Takový lektor je totiž úzce zaměřen na publikum, naslouchá jeho potřebám a svůj výklad empaticky směřuje k jejich naplnění.

 

Jaké vlastnosti by podle Vás měl lektor v IT mít?

Obecně bych řekl, že dobrý lektor je profesionál a svou práci bere jako poslání. Co to znamená v praxi? Opírá se o své bohaté zkušenosti v daném oboru a zároveň je dostatečně bezprostřední, má pro-klientský přístup, cit a intuici, píli i talent, a především poctivý postoj ke své práci a nefalšovaný zájem, snahu i umění učit druhé a posouvat je na jejich životní i profesní cestě. Lektor IT by také měl být přiměřeně vzdělaný, dostatečně zkušený, pedagogicky zdatný a odborně na adekvátní výši.

 

S jakou největší perličkou jste se ve vzdělávání dospělých za svou bohatou kariéru setkal?

Za ty roky ve vzdělávání jsem zažil spoustu komických a nečekaných situací, objednávek, poděkování, hodnocení a příhod, z nichž bych, v rámci udržení formátu rozhovoru, uvedl pouze několik vybraných perliček.

Na služební cestě v Anglii si chtěl jeden kolega před prezentací osvěžit, jak se řekne anglicky „dámy a pánové“, ale bylo mu trapné se někoho zeptat, tak šel na toalety s tím, že to „obšlehne“. Následně, když pak početné publikum oslovil, ozval se jen mohutný řev smíchu. Na cedulkách, které si přečetl, totiž nebylo „dámy a pánové“, ale „záchody a sprchy“.

Nebo jindy na technicky náročném školení v oblasti storage: „Hele, pokud do učebny dáme ty servery, tak nebude slyšet vlastního slova. Ale účastníci chtěj hlavně vidět, že to bliká, tak prostě dáme pár diod do bochníku chleba a je vyřešeno.“

A poslední je o našem lektoru Michalovi, bývalém členu speciálních jednotek, který má postavu kulturisty. Teď zrovna školím na Ministerstvu financí na „Voctářce“, a jak já tam vždycky přijdu do učebny, oniřeknou: „Dobrý, ochranka už je tady, a kde je školitel?“

 

Jak bude podle Vás vypadat vzdělávání dospělých třeba za 10 let?

Odborné studie ukazují, že překážkou pro firemní vzdělávání je zaneprázdněnost a vytíženost zaměstnanců. Dá se očekávat, že v budoucnu tomu nebude jinak. Poskytování školení s využitím moderních technologií na více platformách, jako jsou klasické učebny, online programy, sociální sítě či mobilní telefony, se bude stále více rozvíjet a aplikovat v běžném procesu vzdělávání.

Domnívám se, že výhledově půjde o určitý kompromis doby, přičemž klasické vzdělávání zůstane nenahraditelné, protože v procesu učení je faktor osobního kontaktu a sociální interakce naprosto klíčový.

Školení s online instruktorem jsou dnes již běžně vyhledávanou formou vzdělávání a s rostoucí popularitou virtuálních učeben, můžeme očekávat, že o konvenční vzdělávání postupně klesne zájem.

Vzdělávání se bude realizovat stále více formou krátkých a interaktivních setkání. Týdenní trénink je pro současnou generaci pasé. Pokud chcete zaměstnance motivovat ke vzdělávání, pak by například nabízené firemní soft skills programy měly trvat maximálně jeden den, či dokonce jen půlden, s následným zhodnocujícím a doplňujícím sezením s určitým časovým odstupem.

Ve vzdělávání se zvýší podíl gamifikace, jako proces budování systému progresivního odměňování v tréninku, který napodobuje moderní hry. Myslím, že stále aktuálnější bude využití virtuální reality, a to zejména pro rozvoj soft skills v navozených interaktivních situacích.Domnívám se, že tréninky budou spíše řízené než doporučené. Tohle je poněkud překvapující a kontroverzní předpověď, protože např. e-learning a jiné moderní formy vzdělávání umožňují učení ve vlastním čase a prostoru. Nicméně, svoboda v organizování vlastního učení je velkou výzvou. Osobní rozvoj může mít pro firmu vysokou prioritu, ale pro účastníka to často tak naléhavá záležitost není.

 

Co nebo kdo je pro Vás profesní inspirací?

Inspirací pro moji práci ve vzdělávání mi byly například mnohé myšlenky velikánů jako třeba Oscara Wilda či Konfucia.Nikdy nemůžete být nadmíru oblečení ani nadmíru vzdělaní… Vzdělání je obdivuhodná věc, ale je dobré si čas od času připomenout, že nic, co skutečně stojí za to znát, nemůže být vyučováno… Zkušenost je jednoduše jméno, které dáváme svým omylům. (Oscar Wilde)Síla myšlenky je neviditelná jako semeno, ze kterého vyroste obrovský strom. Je však příčinou viditelných změn v životě člověka. (L. N. Tolstoj).Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím… Je lepší položit otázku a vypadat hloupě pět minut, než se vůbec nezeptat a být hloupý celý život. (Konfucius)

 

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Původní zdroj: https://epale.ec.europa.eu/cs/blog/rozhovor-epale-s-radkem-havelkou-z-ict-pro