Lidský mozek lze naprogramovat pomocí dvou programovacích jazyků – memorováním a zkušeností. Rozhovor EPALE s Leošem Kubíčkem z Virtual Labu

Leoš Kubíček je zakladatelem a spolumajitelem skupiny společností Holistic management, s.r.o., Virtual lab, s.r.o. a Virtual Lab Development, s.r.o., kde působí jako jednatel, lektor, mentor, kouč, inovátor a konferenční speaker či moderátor. Své zkušenosti sbíral v obchodní, manažerské a lektorské oblasti od roku 1996 v českých i nadnárodních společnostech, kde si prošel celou obchodní strukturu od obchodního zástupce, přes key account manažera, ochodního ředitele až po lektora pro CEE. Absolvoval profesionální výcviky v systemickém a Performance Tuning koučování, výcvik v Ericksonksé hypnóze a NLP, lektorské zkušenosti sbíral v mezinárodní Train The Trainer Academy v Hamburku a v rámci dalších leadeshipových programů JCI v USA, Japonsku či na Maltě. Když jsme se poznali, věnoval jste se vzdělávání v oblasti holistického řízení a kompetencím. V posledních letech jste se však intenzivně zakousli do oblasti virtuální reality. Proč tato změna?
Na první pohled se to jeví jako zásadní změna, ale pokud chápete svět holisticky, tak je to jen doplnění mozaiky. Pokud chceme garantovat našim klientům zlepšení výkonu, musíme primárně hledat nástroje, které usnadní změnit chování lidí, zrychlit způsob přejímání nových znalostí a návyků a v neposlední řadě jim ulehčí práci. A to všechno jsme našli v technologii virtuální a dnes již i rozšířené reality.Tvrdíte, že lidský mozek lze naprogramovat podobně jako počítač. Opravdu je to tak snadné?
Když víte, jak na to, tak ano. 🙂 Věda je dnes schopná definovat, že mozek lze programovat prostřednictvím 2 programovacích jazyků – opakování (memorování) nebo prožitek (zkušenost). První z programovacích jazyků využívá tradiční školství. Je to funkční, zdlouhavé a mnohdy nudné. Speciálně pro dnešní mladou generaci zvyklou na rychlé a přímočaré podněty. Druhý způsob je výrazně efektivnější, ale vyžaduje více kreativity na straně učitele či lektora. A dodal bych, že účinek je dlouhodobý. A opět se zde dostáváme k virtuální realitě. Ne všechno lze během vzdělávání opravdu zažít. A simulace pracovního úrazu nebo prezentace před 130 osobami se ve zkutečnosti trénuje špatně. Nebo můžeme jít ještě dál a využívat VR v práci s abstraktními strachy během koučování a NLP.

Jaké jsou tedy výhody vzdělávání ve VR?
Výhod je celá řada. Rychlé vtažení do konkrétní situace a spuštění prožitku účastníka. Mozek totiž nerozlišuje mezi fikcí a reálnou zkušeností, pokud tělo spustí symptomy prožitku dané situace (uvolnění, stažení, rychlý dech, pocení…) Díky tomu si mozek účastníky ukládá tuto situaci jako reálnou zkušenost, které následně využívá při chování v obdobných situacích. Dále je to možnost využívání koučování a NLP technik i pro osoby, které nemají přirozené dispozice pracovat s představivostí a prožitkem. Ve VR si místo představování, jak uchopíte strach z neúspěchu a zmenšujete jej, si s ním opravdu fyzicky můžete pracovat. Prostě do prostoru napíšete strach z neúspěchu, pak jej zvětšíte do velikosti, jak jej vnímáte. Následně jej chytnete a zmenšíte, odstrčíte nebo ho prostě smažete. Něco, co v reálu nedokážete! A je překvapivé, jak silně to působí na mozek i na tělo. Zatřetí je VR neuvěřitelně rychlým pomocníkem ve výrobních firmách. Ať již při školení BOZP (zažij si úraz), tak při zaučování nových zaměstnanců na strojích, kde navíc můžete analyticky vyhodnocovat spoustu parametrů v procesu zaučování či celý zaučovací proces vést v rodném jazyce zaměstnance bez nutnosti mít zde tlumočníka. A konečně úplnou novinkou je vedení workshopů na dálku ve VR prostředí. Díky malému rozšíření VR technologie je tohle řešení na začátku, ale brzy očekáváme, že i právě nastalá situace to celé změní. Už dnes můžeme vidět, kolik vzdělávacích programů přešlo do on-linu. Ale, pokud potřebujete fyzickou kreativitu, spolupráci s 3D modely nebo někoho naučit rozebírat váš stroj, tak tady má klasická on-line výuka své limity a přichází VR.Má VR vůbec nějaké limity?
Je to stále jen technologie. Takže určitým limitem je výkon HW – počítače a VR brýlí – takže pokud potřebujete pracovat s jemnou motorikou, velikými detaily a sledovat přitom mimiku, tak si budete muset na využití VR ještě chvíli počkat.

Mám dojem, že kolem VR existuje i řada mýtů…
Máte pravdu. Nejčastější je, že se lidem z VR dělá špatně. Našimi programy prošlo již několik tisíc lidí a nepříjemné pocity se objevily jen výjimečně. A to většinou u lidí, kteří si nevzali brýle nebo měli jiná zásadní zdravotní omezení. Dokonce využíváme VR i pro práci se zdravotně a mentálně postiženými a seniory. A proč je tento mýtus tak rozšířený? Protože velké množství lidí se setkalo s VR ve formě mobilního telefonu vloženého do speciálního nástavce. A to je opravdu VR pravěk. Toto řešení má jeden zásadní nedostatek – není schopné rozpoznávat váš pohyb. Takže jakmile se pohnete, uděláte krok dopředu nebo stranou, tak to aplikace nebo video v těchto brýlích  není schopné rozpoznat. A tady se spouští podmíněný reflex – oči vidí, že děj sledujete z jednoho místa, ale střední ucho cítí, že se pohybujete. Nastává zmatení organizmu a lidem se zvedne žaludek.

Osobně jsem u vás před delší dobou vyzkoušel trénink prezentačních dovedností. Zaujalo mne, že VR umí i sledovat třeba mé oční pohyby a vyhodnotit, na kterou část skupiny jsem se při prezentaci díval málo či vůbec. Jaké další pokročilejší analytiky VR má?
Technologie se stále posouvá. Takže ve zmiňované aplikaci je ještě analytika hlasu, která sleduje výkyvy v tónech, v hlasitosti a vše dává do kontextu situace. V jiných aplikacích můžeme sledovat rychlost či přesnost úkonů, efektivitu pohybu či posloupnost činností. Na trhu jsou již i brýle sledující pohyb očí, což lze využívat pro marketingové účely. Dnes technologie dokáže i nasnímat ruce a pro ovládání aplikace tudíž nepotřebujete ani speciální ovladače.V posledním rozhovoru jsme hovořili s prezidentkou AIVD ČR o tom, jak pandemie koronaviru zasáhla vzdělávací instituce. Jaká je situace u vás?
Opatření nás v oblasti vzdělávání zasáhla velmi tvrdě. Velká část naší pomoci firmám je postavena na osobní interaktivní spolupráci, mnohdy i přímo na pracovišti daných osob. Tohle se do on-linu velmi těžko přenáší. Co nás těší, že většina našich klientů realizace pouze posunula, přestože je bohužel špatným zvykem firem jako první škrtat rozpočet na rozvoj. Poptávka se však začala zvyšovat po vývoji řešení ve VR. Najednou si firmy začaly uvědomovat, že potřebují exportovat a zákazníkům své produkty na dálku ukázat. A že v tom jim jen obrazovka mnohdy nestačí. Nebo že potřebují školit servisní pracovníky svých partnerů v zahraničí na dálku. Případně, že potřebují zaškolovat nové zaměstnance, ale rovnou je pustit do čistého provozu může být rizikové… V této oblasti nám na druhou stranu současná situace nahrála. Vše však ukáže blízká budoucnost, zda se poptávky změní v realizace. Nyní jsme, jako většina vzdělávacích institucí postavených na osobním přístupu téměř bez příjmů.

Jak odhadujete, že se bude situace po opadnutí pandemie vyvíjet ve firmách?
Věřím, že ve firmách sedí více strategicky myslících manažerů a majitelů než v naší vládě. Na jejím postupu je totiž vidět klasický krizový management, který vnímám jako přežitý. Rychlý sled tvrdých opatření je určitě užitečný, ale bez jednoznačného vztahu k dlouhodobé vizi může být i likvidační. Protože mnohdy rychlá, tvrdá a krátkodobá opatření zahubí zdroje a příležitosti pro budoucnost. Takže bude mnoho firem fungujících podle principu tradičního krizového management a ty zdroje na pomoc lidem realizovat změny vyškrtají. A pak budou firmy, které vidí dál. Ty ale budou vyžadovat měřitelné výsledky i v měkkém vzdělávání. Což mohu za naše firmy jen kvitovat.

Lze vůbec dopad školení měkkých dovedností měřit?
Na základě našich zkušeností mohu říci, že ano. Jen to chce odvahu ze strany zadavatele opravdu něco měnit, jeho spolupráci během vzdělávacího projektu a hlavně, správně definovat oblasti, které budeme měřit. U měkkých dovedností to může být změna chování konkrétních osob v konkrétních situacích nebo dopad změny chování na měřitelný výsledek (obrat, % nekvality apod.).Ale zpět k tématu současné situace. Jak podle vašeho názoru ovlivní sektor vzdělávání dospělých?
Já doufám, že by se mohl trochu pročistit trh od těch, kteří za minimální ceny přináší minimální přidanou hodnotu do firem. Tím pak ale ničí pověst celého sektoru firemního vzdělávání. Očekávám, že se ještě větší část přesune do on-linu – vše, co bude souviset s administrativou a PC. Zvýší se tlak na dopady vzdělávání do reálné praxe účastníků. Bude zájem využívat nové technologie pro urychlení změn chování lidí či celých týmů. A tady bude hrát svou roli i VR.

Ukousne VR v budoucnu významnou část vzdělávacího trhu?
Nemyslím si, že ukousne. VR se stane jeho nedílnou součástí tam, kde to bude užitečné. A myslím si, že budou oblasti vzdělávání, kde to do budoucna bez virtuální nebo rozšířené reality či holografického zobrazování vůbec nepůjde.

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Původní zdroj: https://epale.ec.europa.eu/cs/blog/lidsky-mozek-lze-naprogramovat-pomoci-dvou-programovacich-jazyku-memorovanim-zkusenosti