O robotech a lidech

O vzdělávání se často mluví. Mezi politiky, šéfy ve firmách, v televizi. Podle nich vzdělávání na škole nestačí a lidé se musí učit i v dospělosti. Svět okolo se mění, práce se mění, technologií přibývá a informací je snad ještě více než hvězd na nebi. Jak se v tom všem vyznat a nezbláznit se? A jakou roli v tom může sehrát právě vzdělávání?

 

Myšlenka, že je potřeba se vzdělávat a učit po celý život, není zdaleka nová, jak se dnes občas tvrdí. Je stará odnepaměti. Již v pravěku se lidé učili postupně dělat věci lépe, rychleji, efektivněji. Vyráběli lepší a přesnější nástroje, lovili účelněji a získané informace si navíc předávali. A důvod? Samozřejmě, usnadnit si život! I dnes je většina novinek vedena podobným účelem – zjednodušit, zefektivnit, zrychlit. Navíc při současném velkém tlaku konkurence vyhrává ten, který vylepšuje rychleji. To má jednoduchý následek: inovuje se stále více a ještě rychleji. Než si zvykneme na něco nového, už na nás tlačí něco ještě novějšího. Ať se to týká vybavení elektráren, motorů aut nebo mobilů, které máme neustále v kapse.

Kompetence nebo certifikáty?

Firmy, zejména ty průmyslově orientované, vždy potřebovaly vzdělané lidi, ideálně s odbornou střední či vysokou školou. To platí stále a nejinak je tomu u členské základny našeho Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR). A ta není rozhodně malá – SP ČR je totiž největším zaměstnavatelským svazem, který reprezentuje rozhodující část českého průmyslu a dopravy. Aktuálně zastřešuje a sdružuje více než 11 tisíc firem, které dohromady zaměstnávají cca 1,3 milionů zaměstnanců. Všechny naše členské firmy, takřka bez výjimky, volají po kvalitní kvalifikované pracovní síle. Na českém pracovním trhu je přes 300 tisíc nezaměstnaných, zároveň čtyřem pětinám firem chybí nejméně 100 tisíc kvalifikovaných lidí v technických profesích. Mezi rodiči i budoucími studenty přitom paradoxně panuje stále mylné přesvědčení, že nejlepší budoucnost zajistí ekonomické či právnické obory…

Co se tedy od členských firem SP ČR dozvídáme? Nejžádanější jsou z jejich strany lidé s technickým vzděláním, poptávání jsou však nejen vysokoškoláci s vystudovanými ryze technickými či přírodovědnými obory, ale také obdobně zaměření středoškoláci. Odborné střední technické vzdělání je proti všeobecnému vzdělání výhodou, protože absolventovi lépe zajistí místo i v případě, kdy nepokračuje studiem na vysoké škole. Na trhu práce je zároveň i vysoká poptávka po absolventech nematuritních učňovských oborů, zejména po zručných řemeslnících.

Doba je však jiná a také firmy se jí musely přizpůsobit. Na trhu práce je nyní lidské síly nedostatek, a tak i Svazem průmyslu zastřešení zaměstnavatelé pomalu přestávají „snít“ o tom, že se jim podaří získat vystudované specialisty – vysokoškolsky vzdělané inženýry, středoškoláky s technickým vzděláním. Protože ví, že prostě nejsou k dispozici… Situace na trhu práce je tak nutí dívat se na zaměstnance i poněkud jinak. Formální vzdělání již proto pro zaměstnavatele nemusí být nutně tolik rozhodující, jako bývalo dříve.

Jak tedy členské firmy Svazu průmyslu a dopravy ČR dnes vybírají pracovníky do svých týmů? Mnozí již jen čistě podle kompetencí. Kompetence si můžeme představit jako toho, co umíme, známe, máme v tom praxi – a co dokážeme u zaměstnavatele využít. Z rozhovorů s personalisty z výrobních firem jasně vyplývá, že klíčovými jsou pro ně tyto kompetence: schopnost (a ochota!) se stále učit a vzdělávat, flexibilita v práci (schopnost přizpůsobit se aktuálním potřebám zaměstnavatele), schopnost adaptovat se na změnu (kupříkladu změnu typu práce, pracovního prostředí, místa výkonu práce, pracovní doby apod.). „Často se zapomíná na to, že součástí kompetence jsou i postoje, které by mělo formovat právě vzdělávání – ale postoj nezměníte přes noc,“ upozorňuje Jana Brabcová z Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR.

Vzdělávání ve firmách

Jak tedy vzdělávání ve firmách vypadá? I přes výše řečené, zejména v oblasti průmyslové výroby společnosti stále spíše upřednostňují již „hotové uchazeče“ o pracovní místo, tedy takové, které nemusejí ihned vzdělávat. „V současné době potřebujeme především zaměstnance na technické pozice. Hledáme specialisty v oboru automatizace, hlavně programátory a analytiky, dále procesní inženýry do týmu technického rozvoje,“ uvádí Kateřina Kovářová z ocelářské společnosti ArcelorMittal Ostrava. I když však firmy naberou ideální zaměstnance, jejich dalšímu vzdělávání se dříve či později stejně nevyhnou. Čím je pak firma menší, tím složitější je uvolnit pracovníka na vzdělávací akci – takový pracovník je totiž těžko zastupitelný. „U některých šéfů převládá představa, že „už přece jednou na školení byli, a tak to musejí umět“. Vůbec neberou v úvahu to, že dospělý člověk potřebuje často několikrát za sebou zopakovat školení, než se věc naučí dělat opravdu správně,“ dodává Jana Brabcová.

Přenos člověka na dálku? Žádný problém!

Jak se v tomto tempu změn neztratit, udržet si zaměstnání a nezbláznit se z toho? Jednoduchý recept, jak už to tak bývá, neexistuje. Ale pokud chcete v současné společnosti žít, přežít a taky si ji i užít, měli byste mít určitý mix vlastností. Rozhodně není dobré se příliš fixovat. To, co je dnes, nemusí být za týden, a tak nejlépe přežije ten, komu nevadí, že v životě mnohokrát změní zaměstnavatele, práci, kterou vykonává, i vzdělání, které k tomu potřebuje. S tím souvisí i schopnost a ochota pracovat tam, kde je práce. Platí totiž, že práce přijít za lidmi většinou nemůže, ale opačně ano. Díky technologiím však je dnes možné komunikovat ve stejném čase s lidmi z různých konců světa, přenášet informace, dokumenty či obrázky. A nově i lidi – v prodeji jsou již zařízení umožňující „přenos člověka“ prostřednictvím speciálních kamer a projektorů. Tedy samozřejmě ne člověka z masa a kostí, ale tzv. hologram – tedy jeho 3D model.

Robot vs. člověk nebo Člověk a robot společně?

A pak jsou tu roboti. Tedy nejen ti, jak je známe z řady filmů nebo v posledních letech již i z některých výrobních provozů, ale také ti „neviditelní“, kteří nás již dávno obklopili v podobě chytrých softwarů, jejichž hlavní vlastností je schopnost se učit. Slyšíte správně: to, co bylo vždy výsadou člověka, jsme schopni přenést na roboty. „Až dosud se předpokládalo, že roboti budou nahrazovat mechanickou lidskou práci hlavně ve výrobě, ale skutečnost je zcela jiná. Roboti dnes nahrazují i tzv. znalostní pracovníky, jako jsou například právníci,“ uvádí Branislav Frk, expert na moderní technologie ve vzdělávání. Příkladem je program IBM s názvem Ross, který díky umělé inteligenci dokáže živého právníka nahradit. „Je to vlastně první robot, který je „zaměstnancem“ a odvádí práci za přibližně 50 právníků,“ dodává Branislav Frk.

Co to znamená pro nás? Člověk, který dokáže pracovat s technologiemi, programy a konečně i s roboty, komunikovat s nimi a vzít v úvahu, že jsou to jeho kolegové, to je zřejmě obraz pracovníka budoucnosti. A asi tušíte, že bez schopnosti stále se učit novým věcem, měnit zažité chování, stále se přizpůsobovat změnám, nemůžete na měnícím se trhu práce přežít.

Není škola jako škola

Stále se točíme kolem slova změna. Ale zatím jsme si neřekli, jak se mění vzdělávání a učení nás, dospělých. Změnily se totiž nejen požadavky na nás, ale také naše vlastní požadavky. Pokud se chceme učit, nečekáme návrat do školních lavic a dokonce už ani do klasických učeben s přednáškami lektorů. „Kvalitní výuce pomáhá především střídání aktivit, opakování učiva různými způsoby, demonstrace na příkladech a hlavně vlastní zážitek. Je-li jedním z těch kanálů třeba Youtube nebo kurz na internetu, může to vzdělávání jen podpořit,“ naznačuje Jana Brabcová.

Postupně si zvykáme na to, že za učením jít nemusíme, ale ono proniká k nám. Třeba do mobilů, tabletů či na naše počítače. Díky mobilním telefonům se dnes můžete učit téměř vše, co vás napadne: programování, angličtinu, psaní všemi deseti, znakovou řeč, psychologii… Pomalu to přitom začíná platit i pro ty ryze technické obory, jež se jinak učí na odborných středních a vysokých školách. A dobrá zpráva je, že ne vše je v angličtině a skoro vše naopak můžete využívat zdarma.

 

Autor: Tomáš Langer, odborný expert Svazu průmyslu a dopravy ČR a současně viceprezident Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR.

Původní článek vyšel v novinách Deník dne 26. 9. 2016.