Vzdělávání a poradenství jdou ruku v ruce – a je skvělé, když se ideálně doplňují. Rozhovor EPALE s Petrou Drahoňovskou

PhDr. Petra Drahoňovská se rozvoji kariéry a vzdělávání dospělých se věnuje od r. 2004. Od r. 2014 se navíc v oblasti profesního rozvoje lidí (kariérové poradenství, koučink, lektorování, metodická práce) pracovně pohybuje mezi Evropou a Střední Amerikou (Guatemala, Mexiko, Salvador). Díky vlastní zkušenosti práce na dálku a spolupráce v mezinárodním prostředí dlouhodobě sleduje, jak globální trendy na trhu práce ovlivňují následně kariérové strategie jednotlivců i HR v oblasti náboru. Vedle klasických workshopů a individuálního poradenství/koučinku tvoří vlastní metodické nástroje pro tzv. career self management, podílela se také metodicky na tvorbě online nástrojů, které se kolem kariéry točí: portál práce pro neslyšící NeslysimPracuji.cz, popis IT pozic pro neajťáky od Czechitas, pilot  portálu Katalogu kariérových poradců ad. Dvakrát byla oceněna Národní cenou kariérového poradenství.

Na vizitce máš uvedeno Career Designer. Co tato pozice obnáší?
Do názvu své značky jsem od počátku podnikání chtěla propojit dvě témata, která mě vždy zajímala: profesní rozvoj lidí, jejich kariérní rozhodování a vzdělávání (to je ta část Career) plus určitou tvořivost a práci s metodikami (to je ten Designer).

Asi jsem to měla vždycky nějak v sobě, určitý systematický přístup k rozvoji lidí. Už když jsem vedla ve skautu oddíl a vymýšlela jsem program a nebo když jsem si jako menší přála být autorkou učebnic.

Nicméně žádná škola “autorů učebnic” není:), tak jsem musela jít jinou cestou. Nejprve sbírat různý mix zkušeností skrz zaměstnání (řízení vzdělávacích projektů, první lektorské zkušenosti, tvorba lektorských pomůcek, psaní i audity vzdělávacích projektů, školení online pro Google partnery atp.) a až na volné noze jsem to postupně začala propojovat dohromady.

Ráda pracuji s klienty ve skupinách na workshopech, ale i individuálně, online i offline. Anglicky, španělsky, česky. A právě díky této pestré mozaice zkušeností mohu vše promítat efektivně právě pro zpracovávání nástrojů, pomůcek (také offline i online) či aplikací.

Často užíváš pojem “kariérko”, jak mu máme rozumět?
Tak trochu familiární pojem “kariérko” jsem začala používat proto, abych se vyhnula negativním konotacím, které spolu nese jak “kariérové poradenství” (stereotyp: někdo mi radí, co mám v životě dělat, a to se mi nelíbí), tak “kariérový koučink” (stereotyp: dnes je kouč kdekdo a kdoví, jakou taková služba má kvalitu).

Zároveň i podle Národní soustavy povolání má práce kariérového poradce jak složku více informační (poradenskou), tak aktivizační (koučovací), tak já, minimálně sama pro sebe, si toto vše slučuji pod tento pojem “kariérko”. Pro mé klienty a nové kariérové poradce, které často mentoruji, jsem toto zpracovala do infografiky, kterou si můžete stáhnout zde.

Jaký je podle Tebe rozdíl mezi poradenstvím, koučováním a mentorováním?
Nechci zabíhat do větších akademických rozborů terminologie, protože jen na toto téma vzniklo už v minulosti několik obsáhlých článků, diplomek atp. Takže stručně, jak to vnímám já z pohledu naší “kariérové profese”: tu koučovací (aktivizační, motivační…) vs. poradenskou (informační…) složku, které by téměř každé kariérko mělo mít, už jsem zmiňovala. Každopádně chci uvést na pravou míru, že žádný striktní poměr mezi složkou aktivizační vs. informační neexistuje. Toto vždy záleží na klientovi a jeho aktuální situaci. Někdy to může být 10:1, někdy 1:10, někdy 1:1…

Příklady koučování v kariérku: jde o aktivizaci klienta udělat reálné kroky k profesnímu rozhodnutí, se kterým přichází. Je o zvědomování situace – zda je např. přání změnit práci opravdu jeho a ne třeba rodiny. Jde o podporu rozkouskování kroků a rozhodnutí na menší dílky, které akci (např. udělat první pilotní projekt, pokud zvažuji jít na volnou nohu, nebo poslat aktivně CV do firmy, která nicméně nevypisuje nové pozice) opravdu umožní udělat. Těch témat je samozřejmě spousta, toto je jen pár příkladů.

Příklady poradenství v kariérku: umíme předat informace o trendech v náboru, vývoje ne/zaměstnanosti minimálně našem regionu (umíme “číst data”), kde pracujeme, známe trendy ve zpracování CV, LinkedIn, sledujeme nejpoužívanější, ale i dílčí pracovní portály pro specifické profese atp.

Mentoring, jako pojem, je myslím zaběhlý více ve firemním prostředí ve smyslu předávat určité konkrétní know how dále uvnitř týmu, nejčastěji na peer2peer úrovni. Já osobně používám v kariérku pojem mentoring v podobném kontextu, tj. když školím nové kariérové poradce, když s nimi sdílím konkrétní tipy, jak si nastavit komunikaci s klienty, jak si nastavit procesy, cenotvorbu, marketing… Ale vnímám, že se to v mém případě někdy také prolíná s prvky intervize, když s některými poradci řešíme třeba náročnější klienty a jak jsme s daným případem pracovali (samozřejmě při zachování pravidel supervizí, kdy případy klientů jsou anonymizovány).

A jak rozlišit od poradenství vzdělávání?
Tyto oblasti jdou ruku v ruce – a je skvělé, když se ideálně doplňují. Pokud pracujeme na tom, jaká je naše profesní vize (tj. kam chceme pracovně směřovat, ať vertikálně či horizontálně), a dokážeme si zmapovat, s čím z minulosti přicházíme (jakými dovednostmi, znalostmi, talenty disponujeme…), pak se ukazuje, že jsme schopni následně také velmi efektivně volit naše další vzdělávání.

Ať už to děláme sami, protože nás prostě baví osobní rozvoj a chceme volit časovou i finanční investici smysluplně. Nebo s tím pracujeme v rámci firmy, kdy jsou prvky kariérního poradenství zahrnovány do firemního vzdělávání. Např. v některých firmách realizuji workshopy na téma osobní branding s pomůckou Kariérový diJÁř, a je super, když firma “daruje” zaměstnancům čas se na chvíli zastavit a popřemýšlet o tom, kam uvnitř firmy za dobu svého působení došli a kam chtějí dále. Pokud na to pak následně navazuje třeba 1-1 setkání s nadřízeným o volbě kurzů či zapojení do nějakého talent programu, je to skvělé, protože se dá jít v diskusi se zaměstnancem více do hloubky a nezůstávát u klišé „tak mě třeba pošli zase na ten kurz Excelu“ (nic proti Excelu samozřejmě:).

Ve své práci využíváš vlastní autorské materiály. Co Tě vedlo k tomu, že sis je vytvořila sama?
Tu moji vnitřní motivaci tvořit jsem už načrtla výše. Nicméně ještě k tomu dodám jednu věc. Mě vždycky bavila výtvarničina. Původně jsem v této oblasti chtěla i něco studovat, i když jsem nakonec vystudovala sociologii

Ale když už jsem byla cca druhý rok na volné noze a už jsem se trochu v podnikání rozkoukala, říkala jsem si, že je čas vytvořit něco vlastního. Něco, co bude užitečné obsahově, ale bude zároveň koukavé, a bude s tím radost pracovat. Stejně jako vám dobří šéfkuchaři řeknou, že lidé “jí očima”. Tak i já jsem chtěla kultivovat náš obor a ukázat, že vedle know-how, které máme jako profíci v hlavách, tak můžeme podpořit naše klienty v práci i tím, že materiály nebudou připomínat “další pracovní či školní úkol”, ale k sebe rozvoji bude lidi motivovat už i samotná forma zpracování.

Začala jsem info webovkami na téma nového pohledu na tvorbu životopisu www.NejlepsiCV.cz a k tématu osobní značky www.JAsro.cz. Následovalo vytvoření knihy rozhovorů s lidmi, co nabírají jak ve firemním, veřejném, tak neziskovém světě Recruitment Hacking aneb chceš práci… , která je k dispozici pro domácí tisk i v podobě audio. Tyto výše zmíněné nástroje a další tipy z mého oboru, které sama tvořím, jsem dala k dispozici online zdarma zde: www.careerdesigner.cz/karierove-tipy-a-info-zdarma.

Následně jsem vytvořila již zmiňovaný Kariérový diJÁř, což je pracovní sešit založený na self koučinku a zaměřený na životně-pracovní inventury a práci s osobní značkou. Pro milovníky papírnictví (jako jsem já:) jsem ho vytvořila ve spolupráci s grafičkou Markétou Kudláčovou v tištěné designové podobě (obsahuje pracovní listy, samolepky, tužku Papelote), tak i ve formě low-cost jako pdf ke stažení a k domácímu tisku. Jednotlivci Češi samozřejmě používají nejčastěji českou verzi, nicméně v korporátech nejčastěji používám pro mezinárodní týmy verzi anglickou. Zpracovala jsem také koukavou “graffiti verzi” pro mladé lidi ve věku cca 14–24 let.

Poslední novinkou, dokončenou v minulém roce, je facilitační nástroj inspirovaný deskovými hrami “Kariérové karTY – vybíráš střední školu”, který slouží pro komunikaci v rodinách deváťáků k volbě střední školy (s nástrojem může pracovat rodina sama doma, nebo může aktivitu koordinovat učitel či kariérový poradce na škole). Při tvorbě tohoto nástroje jsem vycházela z vlastní praxe, když jsem měla na starost v rámci práce pro Národní ústav pro vzdělávání (dnes Národní pedagogický institut ČR – pozn. red.) zpracovat studii k tomu, co ovlivňuje volbu dalšího studia u děcek na konci základky.

Tento rozhovor se koná v době, kdy jsi díky epidemii doslova uvízla „v ráji“, jak jsi sama na sociálních sítích uvedla.
Již od roku 2014 pracuji část roku na dálku ve Střední Americe. Práce v rozvoji lidí je sezónní záležitost a školicí špičky jsou jaro a podzim. Tato období jsem vždy v ČR a s klienty pracuji osobně. Nicméně v době letních prázdnin a na přelomu roku, kdy si připravuji metodiky, nové kurzy, tvořím nové produkty, nebo dělám projektově např. práci na nějakých online produktech, jsem si našla co-workingy právě v této části světa. Člověk zde má odstup, nové nápady a podněty. Navíc mohu denně využívat cizí jazyky. A třeba právě online verzi 1-1 kariérového koučinku či poradenství jde dělat snadno i zde.

To, co se děje kolem pandemie vidíme všichni. Já se měla nyní na konci března vracet a pustit se klasicky do školení a workshopů. Ty se jeden po druhém ale postupně ruší. Ještě než to nastalo, začala jsem zvažovat jejich zajištění online a spojila jsem se s firmami, pro které školím. Nejprve byly odpovědi tak 50:50, že to ne/půjde, ale pak začaly přísnější a přísnější restrikce, až bylo jasné, že pokud bych se vrátila, stejně bych práci musela dělat z domova. Navíc mě moc nelákala představa, že bych se mohla nakazit po cestě domů přes 4 mezinárodní letiště.

Rozhodla jsem se tedy v Guatemale nechat již zaplacený nájem nájmem, koupit lístky na autobus a rychle se vrátit do Mexika, kde mám zázemí, dobrý internet pro práci online a náklady na život nejsou tak vysoké. Otázkou bylo, na kolik dní mi dají pobyt, nicméně díky vyhnutí se letišti jsem ještě stihla dostat povolení k pobytu ještě před novou vlnou restrikcí i zde.

Možná moje rozhodnutí zůstat ještě o jednu sezónu déle zde vypadá ideálně. Ale nic není jen černobílé. Přehodnotit život na následujících minimálně 6 měsíců během 24 hodin nebylo jednoduché, byl to risk. Nikdo neví, jak se situace dále vyvine, ale jsem ráda, že jsem si již v minulosti nastavila v tomto duchu určitou profesní flexibilitu, co se místa i produktů týká.

Obratem jsi nabídla možnost online konzultací. Někteří však o možnosti online poradenství pochybují, chybí mu údajně lidský rozměr. Jaké máš s tímto zkušenosti?
Souhlasím, že ten lidský kontakt je prostě unikátní. Když jsem v ČR, preferuji také tuto formu. A někteří klienti raději čekají na můj návrát, aby se mohli setkat osobně.

Ale pro formu online hovoří, vedle současné nečekané situace, i další důvody: pro mnoho lidí je už online komunikace nedílnou součástí práce. Já mám hodně klientů z korporátu, také Čechy–expaty žijící v zahraničí, nebo cizince–expaty žijící u nás. Pro ně je komunikace skrze online denním chlebem. A to tak, že nad formou prostě nepřemýšlí. A myslím, že si člověk i častým používáním online video callů vycvičí určitou citlivost komunikovat touto cestou.

Samozřejmě metodicky se některá témata musí pojmout jinak. Při těch více info/poradenských částech konzultací pracuji hodně s Google sdílenými dokumenty, kde si s klientem povídáme nad jeho CV a rovnou píšeme do sdíleného dokumentu poznámky, které oba vidíme v reálném čase. Také konzultace k LinkedIn se dá takto dělat snadno. Ta “měkčí” koučovací témata někdy pojímám tak, že klient se připravuje nejprve skrze moje otázky (také do sdíleného dokumentu, co mu připravím před konzultací) a pak procházíme jeho přípravu, dotřiďujeme jeho myšlenky… V tuto chvíli také pracuji s kolegou na online nástroji Career Funnel (Kariérový trychtýř), který umožní online práci s různými kariérovými/koučovacími kartami, které jsou v papírové podobě mezi kolegy velmi oblíbenou koučovací pomůckou.

Sama jsi příkladem toho, že pracovat na dálku není problém – několik měsíců v roce trávíš mimo rodnou Evropu. Jsou s tím spojené některé obtíže?
Člověk si musí práci opravdu dobře naplánovat. Je nutná otevřená komunikace k tomuto tématu dopředu, zejména s novými klienty. A člověk musí být samozřejmě alespoň v základu nějak technicky zdatný. Mně pomohla osobně pracovní praxe u největšího českého Google partnera Revolgy (dříve Netmail), kdy jsem cloudové aplikace pro zaměstnance ve firmách sama školila. Bez znalosti práce v cloudu si práci na cestách nedovedu představit.

Také je samozřejmě fajn znát lokální jazyk, kulturu, mít kontakty, když se něco stane. Mít záložní plány vpodstatě na vše:) Co když nepůjde internet, co když vám pes rozkouše kabely od netebooku, co když přestane komunikovat místní telco síť s tou vaší a vy se nedostanete do online banky, co když vám den předem zruší podnájem, co když země zavře hranice… to vše jsem zažila a vším se po cestách učíte. Pokud ale budete pracovat např. jen jeden měsíc v roce z nějaké teplejší destinace v EU, tak to nebude asi tak náročné – takto pracuje na dálku část roku už nějakou dobu několik mých kolegů i s celými rodinami.

V současnosti zakoušíme zcela nové období našich životů. Nic není samozřejmé, to, co bylo před měsícem běžné, je dnes nedostupné. Jaký to bude mít vliv na lidi?
Budu mluvit za sebe, co se osvědčilo mě: znát jazyky a nebýt tedy fixován na jeden trh práce, vedle práce offline umět pracovati online, ovládat technologie. Být flexibilní, nečekat, co se stane až…, vzít změnu jako příležitost. Je to fráze, ale v praxi to rozhodně všichni neaplikují. Já mám naštěstí kolem sebe sociální bublinu lidí, kteří jsou tvořiví a jdou příkladem ostatním, což je pěkné a opravdu motivující.

A protože nyní všichni sdílí tipy ke čtení, tak bych na závěr také jeden přidala. Je to kniha, která v podstatě mluví o současné situaci: je to Talebova Antifragilita. Letos ji čtu podruhé a myslím, že i moje poslední profesní rozhodnutí, jak pořešit práci nejbližší cca půl rok, tato kniha poměrně zásadně ovlivnila.

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE