Vzdělávání dospělých je stávajícími opatřeními vlády prakticky zdevastováno. Rozhovor EPALE s Janou Brabcovou

Jana Brabcová je zakladatelkou vzdělávací společnosti Grafia (1993). Jako prezidentka Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, největšího profesního sdružení v oboru, zastupuje vzdělavatele na odborných fórech, např. v Monitorovacím výboru OPZ. Věnuje se rozvoji lektorů i manažerů, přednáší behaviorální ekonomii, firemní komunikaci, chování trhu a zákazníka. Vzdělává také státní zkušební komisaře. Jako autorizovaná osoba dle NSK zkouší lektory, kariérové poradce a personalisty. Je autorkou kariérových publikací pro SŠ, VŠ i dospělé, ale také Kuchařky marketingu pro vzdělávací instituce či knížky fotografií. V českých i mezinárodních projektech se zaměřuje na inovace a kvalitu ve vzdělávání dospělých, rozvoj lidských zdrojů a kariéry, trh práce, outplacement. Organizuje Veletrh práce a vzdělávání Klíč k příležitostem, kde také uděluje cenu pro podniky přátelské rodině Mamma/Parent Friendly. Dvakrát získala Ocenění českých podnikatelek (2011, 2017), v r. 2016 Čestné uznání za inovativnost, ekonomický a společenský přínos ve svém oboru (ocenění Vizionáři), v roce 2018 byla finalistkou ceny Žena regionu za Plzeňský kraj. Je členkou Průmyslové rady Fakulty strojní ZČU a zakladatelkou Klubu absolventů ZČU, v r. 2019 obdržela ocenění děkana FST ZČU za podporu a spolupráci. Klíčovými slovy pro ni jsou kvalita vzdělávání, osvěta, osobnostní rozvoj, smysluplnost, tvořivost. Prozrazuje o sobě, že je vizionář a kreativec.Rozhovor vedeme v obtížné době. Máme za sebou měsíc, v němž se díky koronaviru postupně změnily životy snad nás všech. V souvislosti s dopady na podnikání se v médiích hovoří o hospodách, cestovkách či leteckých společnostech, ale o vzdělavatelích dospělých ne. V minulé krizi po r. 2008 to přitom byly právě vzdělávací instituce, které utrpěly velké škody… Jaká je aktuální situace?

Náš obor je stávajícími opatřeními bohužel prakticky zdevastován. To dokumentují i výsledky dotazníku na naše členské instituce. Jediný, kdo nemá dramatický finanční propad, jsou školy a knihovny, které jsou ovšem financovány jinak a pro něž je vzdělávání dospělých jen vedlejší činností.

Krize se dotýká více než 9.000 subjektů vzdělávajících dospělé – většinou jsou to malé firmy s několika zaměstnanci, neziskovky, OSVČ, ale také školy všech stupňů, jazykovky, umělecké školy, autoškoly, vzdělávací oddělení firem… Tematická šíře je obrovská, zahrnuje rozvoj profesních kompetencí, rekvalifikace, soft skills, digitální a občanské dovednosti, ale také třeba zájmové a umělecké vzdělávání. Paradoxem je, že na odborných fórech je celoživotní učení skloňováno jako základní podmínka rozvoje Průmyslu 4.0.

Vládní opatření na potření COVIDu prakticky ze dne na den znemožnila vzdělavatelům dospělých jejich činnost, nicméně výklady úřadů k danému stavu jsou nejednoznačné. Lektoři (pokud nemají paralelní pracovní poměr) budou odškodněni jednorázovou částkou, vzdělávací instituce možná dosáhnou na částečnou úhradu nákladů na zaměstnance na překážkách, bohužel se ale nikdo zatím nezabývá kompenzací režijních nákladů, které malé vzdělávací firmy či NNO mají bez ohledu na to, zda mají zakázky či ne. Z posledních vyjádření MPSV plyne, že kromě omezení velikosti skupiny na 30 osob k žádnému zákazu činnosti ve vzdělávání dospělých nedošlo, nadto jsme mohli vzdělávat přece online…

Přestože online výuku jako náhradu za prezenční výuku už MŠMT i MPSV povolilo (byť s omezujícími podmínkami), v tuto chvíli jde spíše o malou část trhu. Vzdělavatelé ani potenciální účastníci na to nejsou připraveni, krom toho nevyhovuje legislativa kolem akreditací a realizace rekvalifikací či zkoušek v rámci NSK.

Největší krize pro vzdělávací instituce v ČR patrně nenastala v krizi 2008–2009 – tehdy byl rychle aplikován nový úspěšný program Vzdělávejte se ve spojení s kurzarbeitem, kde byla jasně alokována částka na vzdělávací aktivity, oddělená od mzdových náhrad. Pokud zaměstnavatel nezaplatil vzdělavateli, nedostal ani mzdové náhrady, to vzdělavatele dospělých tehdy zachránilo. Myslím, že by to mohla být inspirace i pro krizi po pandemii.

A proč se o vzdělávání dospělých málo mluví a píše? Je to dost komplexní a různorodý obor, málokdo si pod tím představí víc než povinné školení BOZP nebo rekvalifikace. Pro novináře je to komplikované téma s vlastní terminologií, které musejí studovat více do hloubky – a na to není čas. Pro politiky je snazší věnovat se cestovnímu ruchu a školám, protože na dovolenou přece jezdíme všichni a škole taky všichni rozumíme…

Jsi prezidentkou AIVD ČR, největšího profesního sdružení v zemi. Jaké kroky podniká asociace pro sektor vzdělávání dospělých?

Těch kroků je mnoho – oslovování příslušných státních úřadů s požadavky na vyjasnění aktuálně platných pravidel aplikovatelných do našeho oboru – úřad vlády, MŠMT, MPSV, MPO, senátoři, poslanci… Jednáme také s partnery, kteří mají sami na vzdělávání dospělých zájem – UZS, ČMKOS, SP ČR, Hospodářskou komorou ČR, AMSP… Snažíme se vysvětlit, že některým institucím by pomohla akceptace online vzdělávání namísto prezenčních kurzů. Podařilo se prosadit akceptaci online vzdělávání v projektech OPZ a u některých akreditovaných kurzů na MŠMT a MPSV, s dalšími jednáme. K tomu informujeme členy infomailem, na Facebooku, webu www.aivd.cz(link is external), v časopise Andragogika v praxi… Zajistili jsme přednostní bezplatnou právní poradnu kanceláře Frank Bold v ČR pro členy AIVD ČR.
V projektech OPZ se podařilo díky skvělé komunikaci se zástupci MPSV prosadit výjimky pro realizátory vzdělávacích projektů – od posunů termínů odevzdání monitorovacích zpráv, akceptaci online výuky v některých kurzech, až po možnost prodloužení projektů, jejichž činnost byla díky COVIDu zredukována na distanční aktivity.

Jsou dosavadní opatření vlády dostatečná? Jaká asociace navrhuje?Máme krátkodobé a dlouhodobé cíle. Především by se ihned mělo vyjasnit, že zákaz činnosti měly nejen jazykové školy a „odborná školení“, jak je uvedeno v příloze opatření ANTIVIRUS (na webu MPO), ale i ostatní vzdělavatelé, kteří vzdělávají prezenční formou. Dosavadní vyjádření MPSV se kloní k tomu, že šlo jen o omezení poptávky, a tedy pokud chce vzdělavatel poslat zaměstnance „na překážky“, zaměstnanec dostane náhradu 100 % a stát instituci z vyplacených peněz poskytne 60 %. Podle našeho názoru se jedná o 80% náhradu ze strany státu, neboť šlo o zákaz/ omezení výkonu činnosti. Nikde se nemluví o náhradách dalších promarněných nákladů – nájmů, režijních výdajů, stornopoplatků… Stát by měl říci zřetelně, jak škodu vzdělavatelům uhradí, problém je v tom, že rétorika politiků se liší od výkladu úřadů, které postupují dle schválených nařízení vlády či dalších zákonných opatření. Zatím se setkáváme spíše s bagatelizací podmínek pro vzdělávání dospělých, výklady typu „kromě omezení nad 30 osob v kurzu jiná nebyla“… Zároveň potřebujeme jasně vymezit, kdy a které vzdělávací aktivity bude možno znovu spustit.

V dlouhodobém horizontu by pomohla snížená sazba DPH u vzdělávání podobně jako např. u knih (aktuálně je v nejvyšší sazbě 21 %, na rozdíl třeba od úklidu v domácnostech s 10 %!) – je totiž rozdíl, jestli kupujete vzdělávací kurz od lektora nebo od plátce DPH o 21 % dráž.
Vzhledem k nastupující krizi by se pro lidi ohrožené nezaměstnaností či ty, kdo jsou ve výpovědní lhůtě, hodila možnost rovnou čerpat různé outplacementové služby spojené se seberozvojem a hledáním nové práce. Většina programů ESF totiž pracuje s cílovými skupinami nad 5 měsíců nezaměstnanosti, zájemci o práci, rodiči na rodičovské dovolené, padesátníky, mladými do 25 let, dlouhodobě nezaměstnanými… Nikde ale nenajdete cílovou skupinu „čerstvě nezaměstnaní“ – a přitom to může být v následujících měsících nejpotřebnější skupina. Čím dřív člověk najde práci jinde, o to méně finančních problémů bude muset řešit. Pokud nemají lidé trochu naspořeno, sáhnout po půjčce „na živobytí“ se jeví jako legitimní, i když nevíte, kdy to splatíte. Aktuálně se mluví o 1 milionu exekucí v ČR… Kolik asi tak bude za dva roky?

Hodily by se i „stravenky na vzdělávání“ – typově jde o vzdělávací vouchery na profesní vzdělávání a další dovednosti, které zvýší konkurenceschopnost člověka na trhu práce. To už MŠMT plánovalo před řadou let a nikdy na to nedošlo. Výhodou by bylo, že si jednotlivec sám vybírá vzdělávací instituci a odpadají zdlouhavá výběrová řízení.
Kurzarbeit ve spojení se vzděláváním dospělých může být dalším zajímavým opatřením. V minulé krizi se ujaly takto koncipované projekty Vzdělávejte se (pro růst, pro stabilitu). Důležité bylo, že na to slyšeli zaměstnanci, zaměstnavatelé i úřady, bylo to vnímáno jako výhodné. Tehdy ale byla garantována částka na uhrazení kurzu, která byla vcelku rozumná, a odděleně od toho měli zaměstnavatelé proplaceny mzdy školených zaměstnanců. Nedocházelo tedy ke sčítání částky za kurz a za mzdy do jedné jednotky, jak se tomu dnes děje např. v projektech OPZ s jednotkovými náklady.

Dnes jsme o 12 let dál a kurzarbeit byl vyhlášen bez dalších podmínek jako konsenzus zaměstnavatelů a odborových svazů. Krom toho je výjimečná situace – lidé jsou doma s dětmi nebo na home office a už nemají sílu na sobě pracovat poté, co několik hodin strávili přípravou dětí do školy. Ale přece jen bych na následující měsíce myšlenku spojení kurzarbeitu a profesního vzdělávání neopouštěla.

Ještě bych se ráda zastavila u projektů s jednotkovými náklady – výzvy 110, 60 či 43. Díky tomu, že jednotka v součtu zahrnuje platbu vzdělavateli a další náklady zaměstnavatele, totiž mnohý manažer logicky dojde k názoru, že musí vysoutěžit nejlevnějšího dodavatele, aby mu víc zbylo. Paradoxně tak rezignujeme na kvalitu stejně jako ve výběrových řízeních napříč ESF, kde jediným nezpochybnitelným kritériem výběru vzdělavatele je cena. Jednotkový systém, který negarantuje minimální částku za vzdělávání pro vzdělávací instituci, motivuje logicky k soutěži o nejlevnější cenu… Proto bych u jednotek doporučila stanovit minimální částku za nakoupený kurz, jako to bylo např. v projektech Vzdělávejte se.

Zaměřme se na dříve zmíněný průzkum, na který odpověděl poměrně velký vzorek členů asociace, 66 institucí. S jakým výpadkem příjmů se aktuálně vzdělávací instituce potýkají?

U většiny jde o výpadek v příjmech 80–100 % finanční výpadek nepocítí cca 5 % našich členů, které nejsou závislé na fakturaci – školy a knihovny.

Jsou vzdělávací instituce nuceny nebo se chystají propouštět?

U některých už k propouštění došlo v březnu, jinde jsou zaměstnanci na překážkách a instituce čekají, jak se zachová stát s náhradami. Další vlna výpovědí se dá čekat před koncem dubna. Důležité je ale připomenout, že na vzdělávacích institucích jsou závislí lektoři – většinou fungující jako OSVČ nebo na DPP či DPČ.

U komerčních kurzů prostě dojde k jejich zrušení a hotovo – dopady na lektory či vzdělávací instituce jsou však obrovské. Vidím kolem sebe, že řada institucí ani lektorů dosud příliš neřešila storno podmínky svých kurzů a díky tomu se nyní dostala do potíží. Co s tím?

Obávám se, že ani storno podmínky kurzů by nepřiměly ve stavu nouze objednavatele platit za změnu termínu či zrušení kurzu. Většině lidí přijde odložení termínu na kdykoli později zcela legitimní. Přece náklady nevznikly, když se nic nečerpalo, ne? Málokdo si uvědomuje, že náklady na realizaci kurzu vznikly zejména před vlastní realizací. Někdo program musel připravit, vytisknout materiály, pracovat na vývoji nových témat, zajistit lektora, který se průběžně musí udržovat „v kondici“… Není to tak, že lektor zavře pusu a sklidil krám. Vzdělávací instituce má fixní náklady, ať fakturuje nebo ne. Bohužel u nás jsou nemateriální náklady prakticky neviditelné a „vyšší moc“ je kouzelné slůvko pro zachování vlastního cash flow objednatele. Jasně, můžete se léta soudit…

Jak je to v případě vzdělávání prostřednictvím projektů z ESF? Zde je třeba být ještě opatrnější…

Oceňuji, že zástupci OPZ reagovali velmi rychle a vstřícně. Snažili se s Evropskou komisí vyjednat nové podmínky pro dobu nouzového stavu a nakonec se povedlo uznat videokonferenční platformy jako náhradu za prezenční vzdělávání, posun odevzdání monitorovacích zpráv bez penále či možnost prodloužení projektů. Věřím, že praktická realizace nás nezklame.

Jsi zároveň jednatelkou vlastní vzdělávací instituce zaměstnávající kolem 20 lidí a řadu externích lektorů. Jak konkrétně řešíš situaci ve firmě?Naše situace je specifická, zaměstnáváme hodně matek, které mají aktuálně OČR, někteří lidé jsou na home office a jiní na překážkách. Veškeré vysoutěžené zakázky úřadů práce byly zrušeny stejně jako firemní školení. V projektech běží individuální poradenské činnosti a nábor online. Ajťáci se zaradovali, že konečně mohou dělat činnosti, které znamenají delší odstávku uživatelů. Někteří firemní zákazníci hlásí propouštění a potřebu outplacementu, jiní plánují kurzy a outdoorový teambuilding na podzimní termín. Oprášili jsme e-learning profesních modulů AJ a NJ a připravujeme jejich napojení na e-shop. Startujeme videovýuku a věříme, že se nám v létě podaří zrealizovat s absolventy kariérový camp. Snažíme se být pro zákazníky užiteční, naslouchat a neotravovat nabídkami kurzů vhodných pro jinou dobu. Všichni se učíme za pochodu, zákazníci i my.

Nedávno jsem četl článek, v němž autor píše, že po útlumu pandemie sice budou vzdělavatelé připraveni do práce, ale nebude koho vzdělávat – firmy budou řešit propad příjmů, kompenzace zaměstnancům, jejich propouštění či naopak nábory… 

Už usnesení vlády č. 215 doporučuje firmám soustředit se na nezbytné činnosti. A to je jejich core business. Je logické, že budou dohánět výpadky v produkci. Všechno ostatní je nedůležité, i zákazník potřebuje hlavně přežít. Má dnes jiné potřeby, než měl před měsícem. Uspěje u něj ten, kdo naslouchá lépe než konkurence. Pro vzdělavatele to ale znamená přestat se držet svých katalogových kurzů a tvořit vzdělávání na míru, možná kratší, možná s větší komponentou online. Určitě je to velký prostor pro nastavování vzdělávacích plánů, nové zmapování vzdělávacích potřeb, větší efektivitu či „výtěžnost“ kurzu pro daného jednotlivce.

Bude mít podle Tvého názoru stávající pandemie, resp. pravděpodobná následná recese, i nějaké pozitivní stránky?

Určitě, pod tlakem jsme už teď zrealizovali spoustu věcí, o kterých by se jinak další roky jen mluvilo! Zejména online vzdělávání, užívání výukových aplikací na straně lektora i účastníků, rychlé vydefinování, jaké funkce jsou nejpotřebnější. Řešení bezpečnostních hledisek, kreativní přístup, díky němuž vzniklo spousta skvělých řešení. Myslím, že zákazníci i vzdělavatelé v praxi sami pocítili hranice distančního elektronického vzdělávání. Možná, že si lidé začnou vážit reálných setkání, konzultací tváří v tvář i prezenčních kurzů.

Jak by se měly podle Tvého názoru vzdělávací instituce v současné situaci zachovat?

Asi není žádný jednoduchý recept a já také zažívám na vlastní kůži jen část „vzdělávací reality“. Vrátit se ke kořenům, ukázat užitečnost. Naslouchat přáním zákazníků a hledat, jak jim pomoci. Hledat nové příležitosti. Spolu s klasiky bych řekla, že vzdělávání by nám mělo zlepšovat život a pomáhat nám být lepším člověkem. V tom je ta užitečnost.

Prozradíš nám na závěr, jak zvládáš aktuální situaci Ty osobně? Existuje nějaký dobrý recept, jak zachovat v současné době chladnou hlavu?Pro mne jsou to vždy fungující vztahy – v rodině, s přáteli i ve firmě. Ale s tvou otázkou mi vytanula na mysli kniha „Kam se poděl můj sýr?“, vtipná příručka o vnímání změny. Zatímco lidé zkoumají důvody, proč se strava ztratila a kdo to způsobil, myši se koncentrují na nalezení nových zdrojů. Nakonec se jim to podaří rychleji než filosofujícím lidem.

Shodou okolností mi po jednom teambuildingu zůstaly doma dvě potkanice. Dnes už máme druhou generaci velmi inteligentních tvorů, kteří se soustředí na to podstatné pro jejich život – sehnat ty nejlepší dobroty a mít smysluplnou a zábavnou činnost. Nebaví je získat stravu jen tak, říká se tomu contra free loading. Rychle se učí a sdílejí pak informace ve skupině, umí myslet i na oslabené kusy. Každá má svůj charakter a jiné chutě, mají oblíbené členy rodiny… Musí ti uvěřit, vztah se tvoří postupně. Příroda a zvířata jsou pro mne relax beze slov, usebrání, koncentrace na podstatné. Cvičení trpělivosti a pokory.

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Původní zdroj: https://epale.ec.europa.eu/cs/blog/vzdelavani-dospelych-je-stavajicimi-opatrenimi-vlady-prakticky-zdevastovano-rozhovor-epale-s